Spirála života

Návrat do hlubin - spirála života.

Jedna mořská panna má skloněnou hlavu a zavřené oči. Je to ten moment, kdy si přiznáš, že už všechno sama neutáhneš – a opřeš se o něco většího, než jsi ty. O důvěru. O život. O moře. Její ruka se jemně dotýká hrudi siluety ❤️ jako tichý slib: „Už se neopustím.“ Není v tom tlak, jen pokorné rozhodnutí být víc pravdivá k sobě a nechat se nést proudem místo neustálého boje.

Mezi nimi stojí bohyně návratu.

Nese energii rodu – všech příběhů, které se opakovaly znovu a znovu, dokud se někdo nerozhodne je uzdravit. Drží za tebe střed, i když máš pocit, že se motáš v kruhu.

Jemná silueta na pravé straně je jako otisk starého já. Té, která se dlouho potápěla kvůli všem ostatním. Je tam ještě vidět… ale už nad ní mají převahu barvy, světlo a pohyb.

Mořská panna, která se jí dotýká, ti připomíná: věř svému srdci.

Pokud se díváš pozorněji, je to zároveň symbol těla – přijetí vlastního těla, ženskosti, prsou jako důležité součásti příběhu tohohle obrazu.

Dvě bílé medúzy jsou bytosti hlubin – tiché průvodkyně. Čistí to, co už ti neslouží, a vrací do vody víc světla.

Zlaté nitě a spirála energie jsou jako mapa:

kam ses potápěla kvůli druhým – a kam se teď můžeš ponořit kvůli sobě.

Vidím ho v prostoru, kde se ladíš na svůj den –

u oltáře, v pracovním koutku, na místě, kde si připomínáš:

Můžu jít do hloubky. A přitom zůstat v proudu svého života.